Lidé potřebují a také chtějí mít peníze. Na tom se určitě všichni shodneme. Jenže zrovna tak se nejspíše shodneme na tom, že je jenom málo lidí, kteří by měli takových finančních prostředků tolik, kolika jich je třeba. Protože se takové peníze musí obvykle vydělávat, a dost jich má jedině ten, kdo také dokáže prodat své schopnosti a kdo toho ostatním lidem mnoho nabídne. Takže naše mzdy nejednou neodpovídají ani našim elementárním potřebám, natož aby se za ně dal vést život v luxusu.
Jenže to, že si někdo nevydělává tolik, kolik by chtěl mít, neznamená, že se s touto skutečností smíří. A stejně tak se nesmiřují se svou nevysokou životní úrovní ani penzisté nebo příjemci nějakých těch sociálních dávek.
Každý chce mít prostě hromadu peněz, a to nejlépe hned. Což se ale splní jenom málokomu. Vesměs jen tomu, kdo má skutečně štěstí a vyhraje v nějaké té loterii nebo podobné záležitosti.
A důkazem toho, jak moc po takovém nenadálém a pohádkovém zbohatnutí toužíme, je třeba skutečnost, že jsme my Češi jenom v loňském roce utratili za sázky celých 393 miliard korun.
Prosázeli jsme tedy hromadu peněz, dokonce o celé procento víc než o rok dříve. A odměnou nám za to byly výhry ve výši 218,2 miliardy korun, v meziročním srovnání o 2,1 procenta vyšší.
Sedmdesát procent z této částky jsme my Češi vložili do takzvané technické hry, tedy lidově řečeno jsme to naházeli do automatů, jichž je u nás podle ministerstva financí v současnosti 20269.
Další více než pětinu všech našich sázek tvořily kurzové sázky, jichž loni ale ve srovnání s předchozím rokem ubylo, na rozdíl od loterií, jež loni prosperovaly a do nichž jsme vložili 17,4 miliardy korun. A nemohla chybět ani živá hra, tedy ruleta, kostky, poker a podobně.
Z heren jsme se pak v uplynulém roce významně přesunuli na internet, kam putovalo 51,7 procenta ze všech našich sázek.
A díky tomu někdo vydělal a možná i neskutečně zbohatnul. Na rozdíl od většiny ostatních, kteří mu to zaplatili. Tím, že vsadili, aby také měli mlhavou naději na to, že si polepší.