Na trhu by to mělo fungovat tak, že když jeden člověk něco potřebuje, obrátí se na toho, kdo to nabízí, zaplatí mu za to, tím to získá do vlastnictví a oba jsou spokojeni. To lze považovat za ideální stav věcí.
Ovšem takového ideálu se tu více a tu méně nedaří dosahovat. Vždy se najdou i ti, kdo by něco potřebovali, ale nemají na to, aby si to koupili, stejně jako ti, kdo by rádi něco ze svého majetku nebo jiné nabídky zpeněžili, jenže nenalézají nikoho, kdo by o to projevil zájem. A lze si tak jedině přát, aby bylo podobných případů pokud možno co nejméně.
Ovšem zatímco se určité potíže tohoto typu musí prakticky nevyhnutelně objevit kdykoliv a kdekoliv, protože trh jako takový není a ani nemůže být stoprocentně regulovaný, a tudíž se tu chybičky vloudí, je třeba, aby se proti tomu v rámci možností bojovalo, aby se taková nerovnost mezi nabídkou a poptávkou nevytvářela úmyslně.
Který blázen by usiloval o to, aby to nefungovalo? Pokud se takto ptáte, jste buď příliš mladí nebo jste neznámo proč příliš rychle zapomněli. Protože většina z nás podobné situace někdy zažila.
Vezměme si například naši socialistickou minulost. Ta toho přece byla ukázkovým příkladem. Lidé dostávali peníze, ale co si za ně vlastně kolikrát mohli v obchodech koupit, že? Nejednou tito odcházeli od poloprázdných regálů, aniž se jim podařilo uspokojit svoji potřebu, i když adekvátní sumu peněz měli, a naopak se současně vyrábělo kdeco, čeho bylo příliš nebo o co nebyl zájem a co tak zůstávalo neprodáno.
A jak si mnozí vzpomeneme, nebyla to nijak šťastná doba. I když si ji dnes někteří z nás idealizují a pro leckoho to byla doba, na niž dotyčný vzpomíná rád, protože se v nové době neuplatnil tak, aby mu to nabídlo něco lepšího než minulý režim. Byla to doba, kdy prostě nabídka a poptávka nefungovala. A dobře víme, jak to nakonec dopadlo. A proč bychom neměli něco podobného už nikdy dopouštět.