Pokud někdo nesplácí své dluhy tak, jak by měl, není pochopitelně někým, komu by se mezi ostatními důvěřovalo, kdo by měl dobrou pověst. Před někým takovým se ostatní mají spíše na pozoru a pokud by se snad tento pokusil z někoho vylákat další peníze, s velkou pravděpodobností se se zlou potáže, odejde s nepořízenou. Protože kdo by své jmění svěřil někomu takovému, že? Ten, kdo nezaplatil své závazky řádně jednou, by tak přece mohl dost pravděpodobně učinit i podruhé, a to by nebylo nic, oč by hypotetický věřitel stál.
A aby taková nedůvěryhodná osoba nemohla zase až tak snadno ututlat své stinné stránky, existují právě registry dlužníků. Jež pomáhají finančním institucím, bankám a dalším subjektům, zjistit, jak si v tomto ohledu ten který za žadatelů stojí.
Říká se, že takové registry někdy pomáhají těm, kdo jsou naprosto bez poskvrnky, snáze dosáhnout výhodnějších služeb a nabídek, ale daleko spíše jsou právě pomyslným varovně zvednutým prstem, který odrazuje od půjčení těm, na něž zrovna spolehnutí není.
Takové registry shromažďují informace od věřitelů a zpřístupňují je věřitelům dalším. A jejich provozovatelé jsou sdruženi v celoevropské organizaci ACCIS.
V České republice existují následující u Úřadu pro ochranu osobních údajů oficiálně zaregistrované registry:
- Centrální registr úvěrů, spravovaný Českou národní bankou,
- Bankovní registr klientských informací, zřízený soukromou právnickou osobou a sloužící k výměně dat o bonitě, důvěryhodnosti a platebních schopnostech konkrétních klientů,
- Nebankovní registr klientských informací
- a Zájmové sdružení právnických osob Solus.
Zde se shromažďují informace o současných i minulých půjčkách, stavu jejich splácení a platební morálce dotyčného dlužníka. Člověk se sem tedy dostane ve chvíli, kdy si vezme půjčku, ale i tehdy, když je mu zamítnuta, když nezaplatí třeba i telekomunikační společnosti nebo energetikům. A zmizí odsud až daný počet roků po jejím splacení.
Takže se nic neutají. A ten, kdo řádně neplatí, na to může doplatit.