Když lidé nemají peníze, prostě si nic nenakoupí. Mají to v tomto ohledu těžké. Ale na druhou stranu mají ve srovnání s těmi, kdo penězi oplývají, i nějaké ty výhody. Což je v tomto případě pochopitelně míněno ironicky. Člověk, který nemá peníze, totiž nemůže být třeba okraden. A nemusí dokonce řešit ani to, jakým způsobem zaplatí těm, od nichž bude žádat nějaké zboží nebo služby.
To ti, kdo peníze mají, to mají ‚složitější‘. Protože musí nejen volit, co si koupí nebo jaké služby využijí, ale i jak platby za toto provedou. Protože lze využít i normální klasické peníze, bankovky a mince, jež známe již odedávna, ale to je už přece jenom pro leckoho nuda nebo to může být klidně i příliš nepraktické.
A tak jsme si už docela dávno zvykli platit kreditními či debetními kartami, jež už se ale i pro nás staly fádními. A to ať už při platbách těmito musíme kartu někam vložit a vyťukat PIN nebo jenom jednoduše pípneme a je to.
A tak nám banky nabízejí stále něco nového ve snaze nás zaujmout. Protože je logické, že když už nám tyto finanční instituce nenabízejí závratné a nejednou dokonce žádné úroky za naše vklady, snaží se získat si srdce a přízeň zákazníků aspoň jinak.
A tak se u nás dá platit už i ještě donedávna nemyslitelnými věcmi. Každý pátý Čech už třeba umí platit mobilním telefonem, dokážeme provádět platby i hodinkami nebo nějakou klíčenkou či nálepkou. A dokonce už se na náš trh chystá vstoupit i speciální prsten od Mastercard.
Takové platební prsteny u nás ještě nezdomácněly, ale mají svůj potenciál. Třeba v tom, že jsou ve srovnání s jinými technickými řešeními, jež jsou nám k dispozici, levnější, a tudíž si je může dovolit více lidí. Navíc jsou takové prsteny vždy po ruce, jsou odolné, hypoalergenní a voděodolné.
A pokud si nechceme pamatovat nebo neznáme bankovní účet toho, komu chceme zaplatit, můžeme už mu dnes poslat peníze i na mobil.
Prostě je tu spousta možností, jak platit. Ale k tomu je důležité jedno. Napřed si na takové placení vydělat. Na tom se v průběhu doby nic nemění.