Dnes už se v otázce placení nemusíme omezovat jenom na starou dobrou hotovost, jakou každý z nás využíval již od nejútlejšího věku bez ohledu na to, o kterou se právě v dané historické etapě jednalo. Dnes už můžeme namísto mincí a bankovek používat i nejrůznější jiné alternativy, jež nejednou zdánlivě ani nemají s placením nic společného.
Peníze si dnes už prostě nemusíme dávat jenom z ruky do ruky. Můžeme si je převádět i z konta na konto, případně to ‚zkřížit‘ a posílat i hotovost na účet nebo peníze z účtu nechat vyplatit hotově. Záleží prostě jenom na tom, na jaké formě platby se kupující a prodávající shodnou, a je to.
Kromě hotovosti můžeme platit třeba platební kartou. A to někdy tak, že ji vložíme u prodejce do příslušného zařízení a vyťukáme PIN, a někdy dokonce jenom tak, že tuto přiložíme a počkáme si, než to pípne. A ani tím rozmanitost využití karet nekončí, protože si tu navíc můžeme i vybrat, zda použijeme kartu debetní či kreditní, tedy zda zaplatíme vlastními penězi uloženými na nějaký účet nebo to za nás zaplatí banka, s níž se pak vložením svých vlastních peněz v určité lhůtě vyrovnáme.
Ale podobně jako kartu můžeme už využít třeba i mobilní telefon. Jistě, ten se nedá dost dobře nasoukat do platebního terminálu, ovšem je-li v něm platební karta nahrána, můžeme i tímto pípat, a to i když nám nikdo zrovna nevolá.
Podobně pak ale využíváme třeba i různé náramky či nálepky, jež plní podobný účel a fungují obdobně.
Ale byť máme my Češi stále více v oblibě ony různé alternativní způsoby placení a platební karty běžně využívá 69 procent z nás, ani na hotovost jsme nezanevřeli a jen tak nezanevřeme. Protože to, ‚co je doma, to se počítá‘. A tak je kromě využívání různých technologií v oběhu i stále více hotovosti. Loni dokonce víc než 711 miliard korun. A byť je prý každý čtvrtý našinec zastáncem toho, aby se hotovost zrušila, nedají na ni dvě třetiny z nás dopustit.