To, co zachvátilo v uplynulém řádově roce celý svět, se na tomto nemohlo nepodepsat. Následky pandemie, jež dodnes neberou konce, výrazně negativně ovlivnily vše, co s životem lidí souvisí, a stranou samozřejmě nezůstaly ani záležitosti týkající se ekonomiky a financí. Některé státy se ocitly v problémech menších, některé pak ve větších, ale škody se sčítají všude. Protože všude byl trh nevyhnutelně zasažen.
Ale s pouhým konstatováním této situace se nedá spokojit. To by sice možná popsalo realitu dneška, ale nebylo by to k ničímu prospěchu. Snad jen sadisty by potěšilo, kdyby mohli sledovat vzniklé potíže, jež by nebyly provázeny přinejmenším nějakými pokusy o zjednání nápravy.
A jak se řeší otázky boje s následky pandemie, jež ještě ani zdaleka není u konce?
Co se týká Evropského parlamentu, tento aktuálně schválil sedmnáctibilionový příspěvek, mající posloužit při zotavování se z následků pandemie. Takováto suma přepočítaná na české koruny má podpořit oživení a odolnost evropských ekonomik právě v souvislosti s pandemií. Tato pomoc by měla být jednotlivými státy využita ke zmírnění následků pandemie, ale i k dosahování digitálních a ekologických priorit.
Většinu z těchto peněz mají získat ve druhé polovině tohoto roku Itálie a Španělsko, i na nás však má zbýt v přepočtu skoro dvě stě miliard korun. Výše sum tu bude záviset na národních plánech reflektujících požadavky Bruselu.
A kde se peníze na tento balík, jenž je zásadní součástí fondu obnovy, který má celkový objem 750 miliard eur, vezmou? I v tom už je jasno. Evropská komise si na to hodlá vzít bezprecedentní půjčku na finančních trzích. Státům se tak bude finančně pomáhat s tím, že vznikne neskutečně velký dluh, který budou muset evropské země následně splácet.
Takže se prý dočkáme určité pomoci v nouzi. Ovšem jejím důsledkem bude splácení, jež nám následně nedá ještě dlouho po ekonomické stránce zapomenout na to, co jsme si tu prožili. A určitě ještě prožijeme.