Všichni tu naprosto samozřejmě známe alespoň elementární principy, na nichž stojí a funguje obchodování. Prostě to funguje tak, že si ten, kdo se obchodování věnuje, pořídí od výrobců či různých jiných dodavatelů to, čemu se říká zboží, to, co za toto zaplatí, navýší o svoji provizi, a odevzdá to těm, kdo mu za to přinesou a dají odpovídající množství finančních prostředků.
A na čem závisí obchodníkův zdar či naopak neúspěchy? Pochopitelně na tom, jak zdárně ty výše popsané procesy probíhají. Tedy na tom, zda se podaří dostatečně výhodně nakoupit a dostatečně draze prodat, zda se najde dost solventních zákazníků.
Což v praxi znamená, že vzkvétá-li ekonomika, obvykle se daří i obchodníkům, a naopak. A protože se naší zemi kvůli pandemii v uplynulém roce ani trochu nedařilo, doplatily na to i obchody. A to znatelně.
Poprvé od roku 2012 klesly vyjma obchodování s auty tržby obchodů sice v průměru jenom o zdánlivě zanedbatelné cirka půlprocento, což ale není vyjádřeno v penězích ani zdaleka málo. A ani určité uvolnění na konci roku už tuto nelichotivou skutečnost nezachránilo.
Odnesly to především obchody s oděvy a obuví, pochvalovat si nemohou ani obchody orientované na kulturu, sport a rekreaci, klesly tržby z prodeje vozidel a náhradních dílů, prodej potravin aspoň stagnoval…
Polepšily si v podstatě jenom obchody provozované přes internet a různé zásilkové služby, trochu i specializované prodejny s nepotravinářským zbožím, s počítačovými a telekomunikačními zařízeními, farmaceutickým, zdravotnickým a kosmetickým zbožím a výrobky pro domácnost.
Prostě se loni obchodování nedařilo a ti, kdo se mu věnují, nemohli být rozhodně nadšeni. Protože si určitě nepřišli na takové peníze, na jaké si přijít chtěli.
A nikdo z nás se tak nemůže divit třeba ani tomu, že nás postihlo zdražování. Protože obchodníci také potřebují přežít. A někdo to zaplatit musí.