Na tom, že různé podniky spouštějí svou výrobu, postupně ji upravují a mění, a nakonec třeba i zanikají, není vůbec nic neobvyklého. Stejně běžné je i to, že někteří z podnikatelů spouštějí svůj vlastní byznys, aby ho časem třeba i od základů změnili, a nakonec s tím třeba i praštili a vydali se na dráhu obyčejných zaměstnanců.
Zkrátka a dobře se podniká, když je to dostatečně výnosné a když to provozovatele nějaké té firmy i aspoň minimálně baví a uspokojuje. Je to normální.
Ovšem to, jak se u nás situace vyvinula v průběhu posledního roku, rozhodně normální není. A sice proto, že se kvůli pandemii znatelně zhoršily podmínky pro podnikání, a tudíž se začalo mimo jiné i daleko více krachovat.
Za loňský rok pozastavilo své aktivity sto tisíc živnostníků, což byl čtyřicetiprocentní nárůst ve srovnání s rokem předchozím, a ani počátek roku letošního nevypadá nijak růžově. Jsou tu stále noví a noví podnikatelé, kteří končí, možná dočasně nebo možná i trvale, proto, že už své existenční problémy nezvládají, a jsou tu další a další, jejichž problémy kvůli pokračujícím omezením narůstají. I v letošním lednu kvůli tomu skončilo o polovinu víc podnikatelů, než kolik takových bylo před rokem, kdy byl svět ještě normální.
Podnikatelé v oborech jako stravování, ubytování, cestovní ruch, maloobchod a služby si kvůli omezením a zákazům velice často sáhli až na samotné dno, a o mnoho lépe na tom nejsou ani ti, kdo s těmito podnikatelskými sférami spolupracují a jsou na spojení s nimi také ekonomicky závislí.
Jenom v průběhu letošního ledna jsme přišli o jeden a půl tisíce restaurací, stánků a podobných stravovacích zařízení, o stejné množství nespecializovaných maloobchodníků, o stovky podnikatelů v oblasti kadeřnictví a kosmetiky a o pětadvacet tisíc osob samostatně výdělečně činných. Což jsou rekordy. Ovšem smutné rekordy. A obrat k lepšímu je v nedohlednu.