Banky si vlastně nepočínají nelogicky a nejsou kruté, jakkoliv bychom mohli nabýt opačného dojmu, když u nich požádáme o půjčku a nedostaneme ji třeba kvůli výši našich příjmů nebo záznamům v registrech dlužníků či exekucím. Není příjemné, když banku požádáme o půjčku a ta nám ji po prověření odmítne poskytnout, ale neměli bychom se jí vlastně ani moc divit. Banky přece spravují cizí peníze, jsou zodpovědné za svou finanční situaci, a pokud tedy někomu nabízejí půjčku, chtějí se ujistit, že tato bude dostatečně pravděpodobně i vrácena.
Když nám banka odmítne půjčku dát, neměli bychom jí to vyčítat a mít ji za krutou. Prostě nás tato dobře nezná a nedůvěřuje-li nám, nepomůže. Potřebuje mít své jisté. A byť je to nepříjemná situace, musíme to akceptovat.
Jenže my lidé potřebujeme peníze i tehdy, když nemáme vlastní a banky nám žádné další nedají ani dočasně k dispozici. A když tedy v bance požádáme o půjčku a nedostaneme ji, musíme zkusit štěstí jinde. A kde konkrétně máme naději, že nám půjčí? V jiné bance stěží. Banky fungují obdobně, a tudíž nemůže posuzování podle stejných pravidel dopadnout jinde lépe. Ale kromě bank jsou tu i nebankovní společnosti. A ty pak vyhoví soukromým podnikatelům i spotřebitelům třeba i tehdy, když už to nevypadá nadějně.
Jak je to možné? Přece proto, že nebankovní společnost nabízí i podnikatelskou či spotřebitelskou půjčku zvanou nebankovní hypotéka. A za takovou nebankovní hypotéku se ručí nemovitostí, nikoliv příjmy a registry dlužníků žadatelů. A tak stačí mít nějaký objekt a dát ho tu do zástavy a peníze jsou k dispozici. A to dokonce všestranně výhodně.
A tak peníze nakonec seženou mnozí z nás, včetně těch, kdo nevzbuzují právě důvěru. S nemovitou zárukou vrácení peněz to totiž není sebemenší problém, ta činí každého žadatele o půjčku důvěryhodným.