My Češi známe peníze už odedávna. Mezi těmi, kdo u nás žijí dnes, už nenajdeme nikoho, kdo by peníze neznal, a leckdo už jich naopak zažil během svého života dost a dost. A to nejen co se týká jejich množství, ale i druhů.
Ovšem skutečnost, že peníze známe, že jsme je nejen někde viděli, ale také jsme je mnohokrát využili, a to ať už jsme je přijímali jako svou odměnu nebo je naopak za něco utráceli, ještě vůbec neznamená, že s nimi umíme i rozumně nakládat. Často je umíme jenom používat, a to natolik nesmyslně, že s nimi zkrátka nevycházíme, ani když by nám tyto měly teoreticky stačit. A když se pak dostaneme do finanční tísně, bereme si půjčky.
Na půjčkách by vlastně nemuselo být vůbec nic špatného. Ale to by ti, kdo si je berou, neměli být takoví, jací často jsou. To by se mezi námi nesměli vyskytovat lidé, kterým jde jen o to, jak nejrychleji a nejpohodlněji peníze získat, a pak se děj vůle boží. Nebo spíš ďáblova.
Mnozí z nás lidí se prostě v půjčkách nevyznají. Vidí u nich obvykle jenom to, co u nich chtějí vidět, slyší jenom to, co chtějí slyšet. A když se někde zaslechne pár pochvalných slůvek, když se dají někde peníze dostat bez ‚zbytečného‘ prověřování i v řádu minut a je tu vidět jenom nepatrné číslo označující úrok, leckdo se chopí právě takové příležitosti. A pak se nedoplatí, když se objeví to, co bylo ukryto kdesi v dodatcích nebo napsáno zcela drobným písmem, nebo když se ukáže, že dlužník nezvládne splácení a objeví se tak sankce.
A tak lidé někdy z vlastní hlouposti šíleně přeplácejí a někdy se i ruinují pro pár půjčených korun. Při čemž se mohou úroky vyšplhat třeba až na tisíce procent.
A jak se podobným rizikům vyhnout? Jednoduše. Chce to myslet. A navíc si počínat i se svými penězi zodpovědně a nepůjčovat si zbytečně. Protože nejlepší půjčka je, vždy byla a také bude ta, kterou si nemusíme vzít.