Ještě před více než rokem se naši politici ve vládě nezdráhali plánovat nám schodkové státní rozpočty. I v dobrých časech nás zadlužovali, ovšem činili tak s bohorovným klidem. Protože čím se při tom oháněli? Přece tím, že je naše země zadlužená málo a můžeme si tedy nějaké to mínus dovolit.
A bylo tomu tak. Naše země na tom nebyla z pohledu státního zadlužení nijak zle, patřili jsme dokonce mezi nejméně zadlužené země Evropské unie, zaujímali jsme tu čtvrtou nejnižší příčku z celé sedmadvacítky. Což určitě nebylo zlé, jakkoliv samozřejmě nebyl ani žádný důvod k jásotu.
Jenže taková optimisticky vypadající situace je už pomalu minulostí. Nejen že nás ekonomicky poškodila koronavirová pandemie, kvůli které náš stát nadělal nemalé dluhy, ale utrpíme i tím, že se budou veřejné finance v následujících letech jenom pomalu konsolidovat. A podle Mezinárodního měnového fondu tak naše republika během tří až čtyř let přijde o onu příznivě vypadající čtvrtou příčku a poklesne až mimo první desítku ze zmíněné evropské sedmadvacítky.
Veřejný dluh České republiky, tedy státu plus municipalit a zdravotních pojišťoven, dosáhne na konci letošního roku hodnoty vyšší než 2,5 bilionu korun, za což může rozhodující měrou rozpočtová politika naší vlády, jež plánuje obří deficit rozpočtu. A byť nyní roste ekonomika a spolu s ní i daňové příjmy státu, a na problémy vyvolané pandemií se možná vynaloží méně, nebude to ve srovnání s jinými eurounijními zeměmi ani s naší vlastní minulostí žádná sláva. V jednadvaceti ze sedmadvaceti zemí EU se už letos očekává pokles deficitu státního rozpočtu, zatímco my se budeme zadlužovat i nadále, a to natolik, že je na tom jen Estonsko hůře. A podobně bídně na tom máme podle prognóz MMF být až do roku 2026.
Naše současná ministryně financí to ale vůbec nevidí tak černě. Podle ní je konsolidace přesně taková, jakou ji naše země potřebuje, aby mohla naše ekonomika prosperovat. A když nám ještě pomohou peníze od Evropské unie, pak to snad zvládneme. A když ne, tak si naše vláda zase někde půjčí.