Někteří podnikatelé jsou bohatí, někteří chudí, a u některých je to jako na houpačce. Někdy jsou prostě podnikatelé nahoře a někdy zase dole. Ale ať už jsou na tom jakkoliv, o jedno tu jde vždycky. A to o to, aby si na sebe vydělali. Protože kdo jim dá peníze, když si je nezvládnou vydělat sami? Pochopitelně nikdo. Není tu nikdo, kdo by živil soukromé podnikatele, pokud se těmto nevede právě tak, jak by jim to bylo milé.
Vyznívá to docela nepříjemně, ale skutečnost je taková. Když si podnikatelé peníze vydělají, mají je, a když ne, pak ať si jdou třeba žebrat. A oni tedy někdy skutečně žebrat jdou. I když pochopitelně ne s kloboukem někam na ulici, ale do bank, kde škemrají o podnikatelské půjčky. Aby měli aspoň půjčené peníze, když právě nemají dost těch vlastních.
Ale má to smysl? Je logické zamířit do banky, když se soukromník ocitne v tíživé a třeba i přímo nezvladatelné ekonomické situaci? V některých případech ano, často ale také ne. Do bank má smysl chodit si pro půjčku pouze tehdy, když je podnikatel bonitní. Když má čisté registry dlužníků a když jsou jeho příjmy takové, že podle bankovních úředníků budou stačit na hrazení splátek.
Ale většina podnikatelů ve složité situaci takové přednosti nemá. Nemohou být pyšní ani na své příjmy, ani na registry dlužníků, a navíc je mohou trápit klidně i exekuce a další obtíže. A pak v bankách neuspějí, ani kdyby se připlazili po kolenou. A tak je záhodno kontaktovat nebankovní společnost. Protože i zoufalí podnikatelé mívají nějaký nemovitý majetek. A když ho nabídnou jako záruku, mohou bez problémů dostat nebankovní hypotéku. A to rychle a za docela výhodných podmínek.
I do čtyřiadvaceti hodin lze mít klidně i velkou sumu peněz, kterou pak lze splácet od jednoho do třiceti let. A je to tedy právě nebankovní hypotéka, co podnikatele v tísni zachrání před úpadkem.