Zaměstnaní lidé si ze svých příjmů platí po celý svůj produktivní věk příslušné pojištění, čemuž se u nás většina lidí, kteří si vydělávají, nevyhne. A je tak logické, že když pak nastane určený čas, má takový člověk nárok na to, aby seknul s prací a nechal se pro změnu bezpracně živit státem. Vydělal si na to a má tedy dostat náležitou satisfakci.
Jenže lidé jsou různí, a tak ne každý čeká s odchodem do starobního důchodu až na dosažení daného věku. A kdekdo se rozhodne skončit s prací o něco dříve. A pokud si něco podobného neusmyslí bláznivě brzy, má na to také právo. Ovšem vzhledem k tomu, že stráví v důchodu delší než oficiálně naplánovanou dobu, musí počítat s tím, že jeho předčasný odchod na odpočinek neujde ‚trestu‘ a že se to podepíše na výši vyplácené penze.
A co to v reálu obnáší?
Když někdo odchází do penze předčasně, za každých i započatých devadesát kalendářních dní předčasnosti tratí určitou část běžného důchodu, který by jinak měl. Dostává tedy méně, a to už na trvalo, bez možnosti vrátit se po dosažení řádného věku pro odchod do důchodu na jeho plnou výši. A proto by se nad tím měl každý důkladně zamyslet, než k tomuto kroku přistoupí. A to třeba i proto, že někdo takový až do dosažení řádného důchodového věku nesmí mít příjem zakládající účast na nemocenském pojištění. Tedy nelze pobírat současně předčasný důchod a mzdu. Takže si tu nelze přivydělat.
A je tedy určitě lepší, když člověk využije, není-li zbytí, aspoň nějaké ty legální fígle, jak odchod do předčasného důchodu posunout. Což je možné třeba v podobě dvouměsíční výpovědní lhůty nebo jedenáctiměsíčního pobírání podpory v nezaměstnanosti, které je současně i náhradní dobou pojištění pro výpočet starobního důchodu.
A tak je na každém z nás, zda odejde do důchodu řádně nebo dřív. Zda si ho chce užít déle za méně peněz, nebo upřednostní risk, že se ho třeba také nedožije. Vzhledem k tomu, jak je hranice pro odchod do důchodu stále posunována.