Co se týká cestovního ruchu, měla, má a bude mít co nabídnout i naše země. Určitě si všichni dokážeme vyjmenovat celou řadu turisticky atraktivních lokalit. A kdyby se to vzalo pořádně do rukou, to by bylo, aby se na tom nevydělalo, aby se peníze nesypaly nebo z toho aspoň něco nekáplo.
Podmínky tu tedy bezesporu máme. Ale jak realita v oboru cestovního ruchu vypadá? Jak si dnes stojí naše republika právě v tomto ohledu?
Je to smutné, ale situace dnešních dní není z pohledu turistiky ani trochu růžová. Ba je pořádně černá. V loňském roce, jehož většinou nás provázela koronavirová pandemie, se u nás sice ubytovalo v hotelech, penzionech a jiných ubytovacích zařízeních tolik lidí, kolik má naše země, ovšem ve srovnání s rokem předcházejícím to byla pouhopouhá polovina. A jenom blázen by tak mohl věřit v to, že se na cestovním ruchu ztráta jedenácti milionů ubytovaných lidí neprojevila nijak zásadně.
Realita je naopak tristní. Ubytovaných našinců zbylo jen malé procento, zahraniční hosté se v našich ubytovacích zařízeních změnili pomalu v unikáty, a to se podepsalo na všech našich regionech, zejména na naší metropoli a Karlovarském kraji.
A neubyli pochopitelně jenom ti ubytovaní, dramaticky ubylo i turistů jako takových, tedy i těch, kdo by k nám zavítali, aniž by se tu někde zdrželi pod střechou. Zachraňovali nás především Němci, Poláci a Slováci, ale to logicky byla jenom chabá náplast na problémy, jež tu vznikly.
Výsledky jsou tedy takové, jaké jsou. Mnozí z ubytovatelů jsou na huntě, mnozí lidé, kteří nějakým způsobem na cestovním ruchu profitují a spolupracují s ním, na to doplatili též. A doplatili jsme na to pochopitelně i my, kdo s příjmy z cestovního ruchu bezprostředně nepřicházíme do styku. Protože to, co cestovní ruch nevydělal, bude našemu trhu i státnímu rozpočtu setsakramentsky chybět. A osud těch, na které to přímo dolehlo, je více než krutý.
A naděje do budoucna? Také žádná sláva, že?