Přiznejte si to upřímně. Kolik z toho, co dnes a denně naprosto běžně využíváte a bez čeho byste se zřejmě nedokázali obejít, byste si dokázali pořídit i tehdy, když by vám to nikdo neprodal, respektive by za vás neodvedl nějakou práci? Vsadím se, že většina z vás (totiž z nás) by se nedokázala ani uživit, ani potravy bychom si nepořídili tolik, aby nám stačila aspoň na holé přežívání.
A proto můžeme být jedině rádi, že tu funguje trh, který umožňuje, abychom všichni dělali to, co umíme, a pak to mezi sebou směňovali. Aby každý nabídl to, co může nabídnout, a na oplátku dostal to, k čemu by se jinou cestou nedostal.
To je ale možné jedině tehdy, když se využijí peníze. Nebýt těch, mohli bychom mezi sebe různé práce sice také podělit, ale v případě potřeby bychom často jen velice těžko hledali toho, kdo by nás mohl efektivně uspokojit, a náramně složitě bychom se s ním dohadovali o tom, kolik čeho mu za to můžeme a máme nabídnout, aby to bylo pro obě strany akceptovatelné.
Peníze tu tak sehrávají úlohu poukázek, za něž si můžeme dopřávat různé protislužby bez ohledu na to, zda můžeme jejich poskytovateli bezprostředně něco nabídnout. Peníze umožňují nejen snadnou výměnu něčeho za něco, ale třeba i různé troj-, čtyř- i vícesměny, a to dokonce nejenom v lokálním, ale i celosvětovém měřítku. A v tomto jsou peníze jednoduše nenahraditelné.
Stačí tedy obvykle udělat jenom něco, čím prospějeme někomu jinému, za což určitou sumu takových peněz dostaneme. A rázem si můžeme vybírat z toho, co se nabízí, a vzít si to, co potřebujeme. Pokud na to máme peněz dost, to dá rozum.
A ať už si o určitých penězích, respektive o ekonomice a situaci na trhu, myslíme cokoliv, ať už si pochvalujeme nebo nenecháme na panujících poměrech nit suchou, jak se říká, je dobře, že to máme právě takto zařízené. Protože kdo ví, co bychom dnes jedli, do čeho se oblékli a podobně, kdybychom byli odkázáni jenom na to, co nám nabízí naše okolní krajina.