Jsou doby, kdy si lidé nemohou peníze vynachválit, a pak jsou i doby přesně opačné, tedy ty, kdy penězům nemůžeme přijít na jméno a nejraději bychom je roztrhali, zmačkali a zahodili. Což ale nakonec nikdy neuděláme, především proto, že se nás zmocňují podobné pocity hlavně tehdy, když ony finanční prostředky fyzicky nemáme.
Ale ať už je náš vztah k penězům právě jakýkoliv, je jisté, že je chceme mít. Protože je mít i potřebujeme. Nedokážeme se bez nich totiž obejít. A jestli mi to snad nevěříte, zkuste si představit svůj všední život oproštěný od jakýchkoliv příjmů nebo plateb, k nimž jsou peníze nezbytné.
Peníze tedy mít musíme. A abychom je měli, musíme si je tradičně nějak vydělat. Tedy musíme vytvořit něco, za co nám někdo jiný dá požadované peníze, protože tím uspokojíme jeho potřeby. A s takovými penězi pak můžeme zase my uspokojit potřeby naše, a to tím, že je pošleme zase dál.
Takový koloběh zboží, služeb a peněz by mohl být ideální. Ovšem kdyby neexistovala inflace a další negativní jevy, jež se někdy právě s penězi spojují.
Když je tu totiž znehodnocování měny zvané inflace příliš velké, obvykle my lidé ztrácíme k penězům důvěru. A co se děje, když jim přestáváme důvěřovat? Pochopitelně se jich snažíme co nejrychleji zbavit, dokud je ještě čas. Utrácíme je ve větším objemu než obvykle, a tím zvyšujeme poptávku, jež prodejce přímo svádí k tomu, aby ještě více zvedli ceny a tím ještě zvýšili onu zpropadenou inflaci. Která nás obírá o hodnotu získanou dříve za naše služby.
A když se pak na trhu objeví ještě nedostatek něčeho, zdraží i toto. A inflace je větší a hrozivější, případně přímo likvidační.
A tak nevím, jak vy, ale já bych takovou hrozivou inflaci utnul, kdyby to šlo. Přestal bych utrácet za vše, co není nezbytné, dokud by se pro ty ostatní nestaly peníze zase vzácností. Tou, která zpevňuje, namísto aby pozbývala svou hodnotu jako právě v dnešní době.